JÍDLO JAKO LÉK

Sladký život neznamená zdravý život

Když jídlo je lék

V poslední době se na štěstí  stále častěji objevují články a informace v jiných médiích o škodlivosti cukru. Ovoce, které vždy bylo synonymem zdraví, se z pohledu na obsah cukru začíná jevit jako nebezpečná potravina. Také pečivo ve všech podobách je nositelem především obrovského množství sacharidů. Bohužel v současné době, co se pečiva týče, máme do činění s dalším paradoxem rádoby zdravé výživy. Reklama potravinářů se nám snaží namluvit, že pokud budeme konzumovat pečivo ve formě cereálních výrobků, pak je všechno v pořádku a naše strava je naprosto zdravá. Lidé odebírají informace o dobrých sacharidech v podobě cereálií bohužel tak, že si můžou dopřávat těchto potravin v libovolném množství. A tady je příslovečný zakopaný pes našich neúspěchu ve stravování.

Abychom lépe pochopili význam a místo cukru v nejrůznějších formách v naší každodenní výživě, musíme se vrátit do daleké minulosti. Kdysi dávno byl rafinovaný cukr považován za velmi cennou potravinu, a tak běžně se v domácnostech nevyskytoval. Totéž se týkalo chleba a bílé mouky vůbec. Cukrovinky děti dostávaly pouze za odměnu a někdy je neviděli ani, jak je rok dlouhý. Lidé žili v podstatě zdravě a sladkou chuť nalézali na příklad v medu nebo sladkém ovoci. Potom přišla průmyslová revoluce a rázem bylo vše jinak.V roce 1850 započala výroba rafinovaných uhlovodanů, bílé mouky a bílé rýže.  Bylo třeba nakrmit především hladová průmyslová města nějakými potravinami, které lze rychle vyrobit, celkem jednoduše skladovat a také převážet. A chléb a pečivo bylo na světě. Vznikl průmyslový mlýn a také se začaly objevovat nejrůznější tak zvané civilizační nemoci, počínaje cukrovkou, dnou a infarktem konče. První zmínka o nemoci věnčitých cév je teprve z roku 1912.  Nejdůležitější na tomto vývoji ve stravování je skutečnost, že jsme, my, jako lidé, pozměnili spektrum naší každodenní stravy a tím i celkovou biochemii našeho organismu tak, že se životní energie začala v našem těle „vyrábět“ především ze sacharidů / čili cukrů / a v minimálním množství  z tuků. A to v naprostém rozporu se základy fungování lidské buňky, ve které mitochondrie, coby miniaturní „továrničky“ na výrobu energie, nastavené především na tuk, začaly vyrábět jednodušší, rychlou energii z cukrů. Jde o energii rychlou, avšak v porovnání s energií z tuků, je jí podstatně méně a vedlejší produkty, které vznikají  při její výrobě, dávají tak říkajíc organismu zabrat. Jedná se především o CO2, plyn, který zamořuje náš organismus a přináší spoustu zdravotních problémů.  Pro zjednodušení řeknu, že pokud tělo vyrábí energii z tuků, pak to leze srovnávat  s automobilem na vodík, naopak při výrobě energie z uhlovodanů, jde o auto na uhlí.

V Beskydách již 25 let funguje centrum léčby civilizačních nemocí, které svou terapii postavilo na historických znalostech z oblasti zdravé výživy, a především na biochemicky zpracovaném výživovém životním stylu s omezenou konzumací cukrů ve všech podobách. Tento způsob zdravé výživy je znám naší civilizaci asi 200 let a odborně se tomu říká nízko uhlovodanová nebo-li uhlohydrátová dieta nebo výživa. Vše začalo v roce 1862, kdy podnikatel William Banting, majitel pohřebního ústavu,  se stal prvním pacientem, který byl úspěšně  léčen nízko uhlohydrátovou dietou. Nízko uhlohydrátových diet je celá řada a vždy záleží jaké množství cukru je doporučováno, a také jaké množství je doporučováno bílkovin a tuků. Takže ne všechny nízko uhlovodanové diety jsou pro člověka vhodné.  Tento způsob stravování, pokud se zvolí jeho správná forma, je zajímavý hlavně tím, že se jakoby navrací ke „kořenům“ biochemie lidského organismu a tímto způsobem nejenom působí preventivně na naše zdraví, ale v případech, kde se již nemoci objevily, tak je spolehlivě léčí. A to dokonce choroby, které dnešní medicína neléčí nebo léčit neumí.  Jsou to nemoci, které uhlazeně nazýváme civilizačními. Jde o cukrovku, onemocnění zažívacího traktů a pohybového ústrojí, nemoci srdce a oběhového systému, nervová onemocnění, včetně roztroušené sklerózy, vředová onemocnění, včetně Crohnovy nemoci, onkologická onemocnění,  obezitu a celou řadu dalších. A právě těchto nemocí se účastníci léčebných pobytů v Beskydách zbavují, a to pouze změnou denního jídelníčku. Samozřejmě každá nemoc i každý člověk vyžaduje individuální přístup a přihlédnutí ke všem důležitým faktorům zdravého životního stylu.

V současné době žijeme v zajetí sacharidů. Množí se jako houby po dešti cukrárny, pekárny, výrobny těstovin a ovocných šťáv. Bílá mouka je základní potravinou každé kuchyně. Cukr se používá při konzervaci mnoha potravin. Takže do jisté míry se mu vyhýbat není vůbec jednoduché. Na trhu nejrůznějších diet se velmi vyzvedává středomořská dieta, nebo francouzský způsob stravování s hojností kvalitního vína, zvaný také francouzským paradoxem. Mluví se o velmi zdravém životním stylu na Krétě, kde se konzumují ryby, mořské plody a popíjejí také kvalitní vína. Souhlasím s tím, že všechny tyto atributy přispívají k zdravému životnímu stylu. Ovšem hlavní příčina těchto zdravých diet spočívá ještě někde jinde. Tou příčinou je malá spotřeba cukru. K nejobéznějším národům světa patří Američané a Angličané. Naopak k nejštíhlejším ženám patří Francouzsky a jejích muži jsou hned na třetím místě. Při tom francouzská strava je bohatá na živočišné bílkoviny a tuky. Na Krétě dochází k 10 infarktů ročně na 100 000 obyvatel. Ale málokdo ví, že roční spotřeba cukru v USA na 1 obyvatele činí 76 kg, v Anglii je to také impozantní číslo – 65 kg. Naproti tomu ve Francii je to 23 kg a na Krétě dokonce pouhých 7 kg. A právě světoví odborníci na výživu spatřují dobrý zdravotní stav některých národů, jejich dlouhověkost a štíhlá těla v množství konzumovaného cukru, které je minimální nebo-li odpovídající skutečným potřebám biochemie lidského organismu.

Je nutno podotknout, že na zdravý životní styl mají vliv další činitelé, hlavně pak další důležité živiny, kterými jsou bílkoviny a tuky, ale také  minerály, stopové prvky, antioxidanty, životní prostředí . Je to téma velmi široké a vydalo by na několik desítek článků nebo celou knihu. V této stati  jsem se chtěl alespoň okrajově dotknout pouze cukrů, čili sacharidů, o kterých jsem přesvědčen, že jsou základní hybnou sílou fungování metabolismu našeho organismu. Jak jistě všichni víme, „likvidací“ cukrů v organismus se zabývá především hormon zvaný inzulín. A právě zvyšování a snižování jeho množství v našem těle působí na celkovou hormonální sféru, která by měla, jak na konec vše na tomto světě, být v optimální rovnováze. Přemíra cukrů /sacharidů/ ve strávě způsobuje dlouhodobé zvýšení tohoto hormonů v krví, co se přičiňuje k  snižování nebo zvyšování jiných hormonů na pomyslné hormonální houpačce. To pak je příčinou především snížení růstového a pohlavních hormonů, a brzdí štěpení tuků. Dále pak pobouzí k nadměrné aktivitě  jiné hormony slinivky v zažívacím traktu, kde se začíná tvoři nadbytečné množství žaludečních kyselin z čeho pramení další zdravotní problémy. Takže jak je vidět na tom skromné výčtu problémů, které způsobuje cukr, a nejde zdaleka o všechny,  není radno tuto živinu v žádném případě podceňovat.Abychom byli spravedliví, musíme podotknout, že některé orgány, jako je mozek nebo červené krvinky pracují pouze na glukóze, čili na cukru. Avšak biochemiky bylo spočítáno, že denní potřeba organismu na cukr není vyšší než cca 70 gramů. V současné době je naprosto „normální“, že tato spotřeba činí u většiny lidí 750 až 1000 gramů.  Právě přehnaně sladký kulinární život bývá příčinou mnoha tak zvaných civilizačních nemocí, naopak trochu kyselosti a hořkosti na talíři může znamenat zdravý a dlouhý život.